Proč si ženy vybírají muže, kteří se k nim chovají jako ke kusu hadru? Poslední dobou to pozoruji u své kamarádky. Její nový vztah je samá bolest, chybí tam důvěra a hlavní věta vztahu je "chce to čas". A přesto na tomto vztahu lpí. Ikdyž by si mohla najít někoho, kdo si jí bude mnohem více vážit. Je to snad proto, že opravdu přijímáme pouze tu lásku, kterou si myslíme, že si zasloužíme? A proč si vůbec myslíme, že si víc nezasloužíme? Je to ovlivněno naší minulostí?
Psala jsem si s bývalým přítelem této kamarádky a teď cituji "Proč se tak změnila? Byla to nejlepší holka na světě."
Je tedy tahle její snaha být jiná snahou o to, aby další vztah vyšel? Je tedy její nová volba partnera důsledkem minulého nevydařeného vztahu? A proč se vlastně lidé po rozchodu většinou tolik změní? Rozchod nám může naprosto změnit například pohled na lásku obecně a na další vztahy.
Jenže to pořád neřeší otázku, proč se vlastně tak podceňujeme? Proč budeme raději s někým, kdo se k nám nechová úplně nejlépe, než abychom si vzali nějaký čas pro sebe? Proč si myslíme, že si něco nezasloužíme?
A vlastně.. Proč já to takhle nemám? Když něco chci, jdu si za tím a je mi jedno, zda si to zasloužím nebo ne. Do každého vztahu se musí něco invenstovat, takže když do něčeho něco investujeme, proč bychom si to tedy sakra nezasloužili?
Žádné komentáře:
Okomentovat