Jedna nejmenovaná osoba mě svým článkem na blogu inspirovala k tomu, abych taky napsala něco z minulosti. První část, která už nebolí. Napsat druhou bude horší. Přináším vám příběh o zrození a pádu ledové královny. Část první.
To takhle žila jednou jedna Bařena. Byla první rok na obchodce a už tam neměla moc kamarádů. Byla to docela hodná a citlivá holka, co nikdy nezapadala a nikdy nebyla pořádně zamilovaná. Tak trávila spousty a spousty hodin u počítače hraním RP hry. Její postava ve hře byla ze Zmijozelu a byla naprosto perfektní. Přiznejme si to, Bařena si na ní kompenzovala všechny své nedostatky. A jak už to tak bývá, když hrajete hru, Bařena se začala bavit s ostatními hráči i mimo hru. No a někdy v květnu roku 2012 poprvé napsala jednomu hráči. Už ve hře se jí líbil. Hrál o 6 let staršího záporáka. Bylo na něm něco zvláštního a ona to hned věděla. Nejdřív se bavili jen o hře, ale časem se začali poznávat a zjistili, že jsou téměř stejní. První věc byla, že studoval filmařinu, což už nějakou dobu byl Bařenin sen. Jenže bydlel v Praze, konkrétně v Bohnicích. Byl tajemný a inteligentní. Netrvalo to dlouho a Bařena se zamilovala. Uvědomila si to někdy v momentě, kdy měli vážnou konverzaci na téma láska a pan J. prohlásil, že ho nikdy nikdo nemiloval. Což Bařenu taky ne. Bařena se zbláznila.
Psali si několik měsíců, a pak mělo konečně přijít první setkání. Bylo to někdy v září. Bařena byla nervózní a zároveň natěšená. Setkali se pod koněm, objali se a šli se projít po centru Prahy. Pan J. byl trochu zamlklý, ale ve výsledku se oba rozmluvili a hrozně si rozuměli. Udělali si fotku a Bařena jela za sestrou. Dala fotku na facebook a začaly chodit komentáře, jak jim to hrozně sluší a bla bla bla. Což z nějakého důvodu panu J. vadilo. Přišla první hádka, která se brzy urovnala a všechno bylo zase v pořádku.
Jenže v listopadu přišla osudová noc, noc, kdy šlo všechno do kopru. Pan J. Bařenu pozval do Prahy na oslavu narozenin jeho kamarádky. Bařena nadšeně souhlasila. Jenže se na párty něco zvrtlo a pan J. se naštval (tuto část příběhu si Bařena nepamatuje v důsledku alkoholového opojení). V noční tramvaji s Bařenou neprohodil ani slovo, a pak jí skoro mlčky doprovodil před dům její sestry. Kde se objali a Bařena po neuvěřitelné době vyslovila slova 'Mám tě ráda.', pan J. řekl 'Já tebe.' a odešel. Poté už se neozval, Bařena psala, jestli je všechno v pořádku a nic. Asi o 14 dní později si Bařenu vymazal z přátel (mám pocit, že to byl 12. listopad, tudíž se skoro blížíme k ročnímu výročí, yaay). Bařena se opět pídila po odpovědi. Přišel sloh, který ji zlomil. Ve zprávě stálo, že pan J. si myslí, že mu Bařena celou dobu lhala absolutně o všem a že nepotřebuje někoho, kdo bude papouškovat jeho názory a tak dále a tak dále. Poslední slova si Bařena pamatuje dodnes 'Tímto bych chtěl říct, že je konec.'. Pak přišel blok na facebooku a opravdu konec byl. Navždy.
Po 8 měsících skvělého přátelství a Bařeniny slepé zamilovanosti, přišlo 6 měsíců klinické deprese. Bařena nechtěla nikoho vidět, s nikým mluvit, chodila maximálně do školy a zbytek času trávila užíráním se u seriálů doma v posteli. Jenže čas rány hojí a Bařeně začalo být lépe. Měla kamarádky. Ale rozhodla se, že už se zamilovat nechce. Nejlépe nikdy. Tak si vybudovala vysokou ledovou zeď kolem svého srdce. Konečně se naučila mít všechno na háku. Byla z ní ledová královna.
Stálo ji to spoustu úsilí a byla by bývala ledová doteď, ale to by se nesměl objevit on. Pan Božský. Ale o něm někdy jindy, nejsem si jistá, jestli jsem připravena rýpnout si do téměř čerstvých ran.
PS: Dodnes nevím, zda jsem pana J. milovala, nebo jestli to byla jen zamilovanost. Ale je to pryč a už to nebolí, takže hádám, že ta druhá možnost.)
.jpg)
