Agent 47 (short poem)

Agent 47

He was like the devil

Who fell down from heaven

Complete other level

And I was high

Then he said bye

Total bad guy

Had done muay thai

And it was a lie

I keep asking why

That it was love

No one could deny

He scratched my thigh

And I went to the sky

Passion so hard to come by

Fireworks like it’s the 4^th of July

Agent 47

He was like the devil

Who fell down from heaven

Complete other level

Maybe I was blind

He was never too kind

He left me behind

With nothing to remind

Said he would leave

And I was naive

Never ceased to believe

Yet he still had cards up his sleeve

Strike the iron while it's hot.

 

If we don't take risks and chances we'll never get anywhere. If there's a chance, even the slightest one, we should take it.  Who doesn't take risks, never gets to win. Do you really want to be stuck for the rest of your life just the way you are? Even when you lose, you gain something. If something is offered to you, you should take it. 

Let's talk about men for a while, shall we? If you want someone and he perhaps shows a slight interest, just go for it and do what your heart desires. If he gives in, you win. If he rejects, he was never going to be yours anyway, so you can just move on much faster. And you won't be wasting your time on someone who isn't worth it. Yes, the feeling of dissapointment can be painful, but waiting for someone, who's never going to come around is worse. If he makes a hint to you, just go for it. Opportunities come and go and they never stick around for long. 

He who hesitates is lost. This goes for everything. Men, women, work, life opportunities.. If you never risk anything, how can you ever achieve anything? Sometimes you lose, but that's just how it goes in life. Every loss makes you stronger and wiser. So does it really count as losing? So now go. Go and take the risk you've been craving to take. The iron is not going to be hot forever, so what are you waiting for?

Giving away my cards.

Prý máme všichni vyložit karty na stůl. Nejsem první ani poslední, kdo to udělal a udělá. Tak jdeme na to. Get to know me.

Jmenuju se Barbora.

Nesnáším, když se mi říká Bára nebo Barbora.

Říkej mi Bařeno, Bařenko nebo Báří a budu tě mít ráda.

Je mi 18.

Odchovali mě na rocku.

Já si našla cestu k rapu.

Nad vším zbytečně moc přemýšlím.

Jsem naivní.

Dostane mě pár sladkých slovíček.

Nesnáším smajlíky.

Hodně nadávám.

Ke všemu potřebuju nakopnout.

Ale nesnáším, když mě někdo nutí.

Jednou budu právník.

Mluvím radši anglicky, než česky.

Taky dřív mluvím, než myslím.

Ráčkuju.

Nedělá mi problém skoro žádný téma.

Nedělá mi problém bavit se nahlas o sexu uprostřed města.

Nejsem holka na jednu noc.

Mám slabost pro egoisty.

Miluju obleky.

A podpatky.

Dokážu ocenit hezkej ženskej zadek.

Nejsem dobrá v socializaci.

Bývala jsem ledová mrcha.

Učím se být lepší.

Když miluju, tak naplno.

Pošli mě ke dnu a stáhnu tě s sebou.

Chci dělat pole-dance.

Jsem dost povrchní.

Pokud píšeš gramatický chyby, nepiš mi radši vůbec.

Neřídím se vlastníma radama.

Nikdy jsem to neuměla s chlapama.

Nakonec na všechno vždycky zůstanu sama.

If there's life, there is hope

 

Not giving up is the key to be successful in anything you do. You should never lose hope. Because sometimes there is hope and you may not even know it. Yes, hope might sometimes bring us misery, but if we cease to believe in it, why would we want to live?

Rome wasn't built in a day either. Don't expect things to just happen right away. They are like wine, the best come with time.

Why would you want to get up in the morning, if you didn't have hope? If you didn't believe, that everything you're going through will eventually get better? If you didn't hope, that anything you want, will be real one day? 

As long as you're alive, you have to know that there is always hope. Anything is possible, if you just believe, try and hope for the better tomorrow. Just don't give up. Remember, everything that hurts you makes you stronger. Every cloud does really have a silver lining. 

I'd like to dedicate this article to my best friend - Kate. Just fuck them all, you have me. We're in this together, honey, don't give up. Love you xx

Kapitola jménem dospělost

Včera to konečně přišlo. Dospělost. Jenže co se mění? Můžu legálně pít, kouřit a můžu se vdávat nebo jít do vězení. Taky se ode mě asi čeká, že za 18 let života už budu mít nějaký ten rozum a budu vědět, co od života chci. Rozum pořád úplně nemám a rozhodla jsem se zatím jen co se týče kariéry, bydliště a toho, že nikdy nechci děti. Nepřijde mi, že se něco mění. Rozhodně ne ještě tak další 3 roky. 

Můžu teď jen říct, že za dalších 18 let doufám, že budu sedět někde v rohové kanceláři právní firmy na Manhattanu. Takže tak. Prý jsem oficiálně dospělá. 

Happy Birthday to me.

Prohry

 

'Co je to podle vás prohra?'

'Prohra, to je, když vám o něco moc, ale opravdu moc jde, a ono to nakonec nevyjde.'

'To není prohra, to je život.'

Existuje spousta druhů proher. Malé i velké. Nejhorší jsou však prohry osobní. Prohry, kdy zklamete sami sebe. Umět prohrávat je těžké a málokdo to umí. Já třeba ne. Když mi o něco opravdu moc jde, ale nepodaří se to, dokáže mne to dostat na dno. A víte, co je vůbec nejhorší? Když vám někdo řekne, že jste se stejně umístili dobře, i když jste nevyhráli, že je to stejně úspěch, ne prohra. Ne, je to prohra. Z logického hlediska - když nevyhrajete, prohráli jste. Fakt, pochopte to, není to jaderná fyzika. A víte, co je ještě horší, než zklamat sám sebe? Když zklamete někoho, na kom vám záleží. Někoho, kdo ve vás vkládal svou důvěru a věřil ve vás.

S prohrou zklamání prostě přichází. Obzvlášť, pokud jste soutěživí jako já. Pochroumá to vaše ego a důvěru v sebe samého. Někomu, kdo si myslel, že je ve svém oboru nejlepší, prostě 6. místo nestačí. Je to osobní poklesa může vám to sebrat chuť podstoupit to znovu. Pokusit se příště umístit lépe. A to je ten problém. Jsou dva typy lidí - jeden se stáhne a bude se užírat svou prohrou a druhého to nakopne, aby se dále zdokonaloval a zlepšoval.

A já končím s užíráním se.

 

Co o nás vypovídají naše oblíbené věci?

 

Občas přemýšlím, jestli o nás svým způsobem nevypovídají naše oblíbené věci. Například filmy. Já si například momentálně připadám jako ve svém nejoblíbenějším filmu - Velmi nebezpečné známosti (ano, myslím tu verzi z roku 1999). Ve zkratce je to příběh o dvou bohatých nevlastních sourozencích, kteří velmi rádi hrají hry s lidmi. Sebastian Valmont rád souloží s Manhattanskými naivkami a Kathryn Merteuil je krásná, manipulativní, vlivná královna školy závislá na kokainu. Film končí tak, že Sebastian zemře vinou Kathryn, ale před svou smrtí stihne dát svůj deník Anette - dívce, se kterou vše začalo sázkou a do které se Sebastian zamiloval. V deníku je všechno o Kathryn a jejích manipulacích. Anette celý deník okopíruje a rozdá po škole. Kathryn je okamžitě vyloučena ze školy a převezena do léčebny, kvůli své závislosti.
Prostě žádný happy-end. Vždy jsem Kathryn měla ráda, ale nikdy by mě nenapadlo, že zažiju podobný pád na dno jako ona.

Třeba to o něčem svědčí. Když má někdo nejraději záporné postavy, může to znamenat, že má sám v sobě více záporných vlastností? Myslím, že jsem zářný příklad. Několikrát mi bylo řečeno, že jsem zlá a zkusme se podívat na výčet mých oblíbených postav - Damon Salvatore, Klaus Mikaelson, Loki, The Lannisters, The Malfoys, Bellatrix Lestrange, Kathryn Merteuil, Katherine Pierce, The Evil Queen a Captain Hook (OUaT), Blair Waldorf, Chuck Bass, The Graysons a Emily Thorne (Revenge).

Nikdo z nich není svatoušek. Všichni si velmi rozumí s pomstou, manipulací a ubližováním. A stejně je mám ráda. Nejděsivější je, když se v nich začnete ncházet. A nemusí se to týkat jen fiktivních postav. Může to být cokoliv. A já se ptám - myslíte, že věci, které máme rádi, o nás vypovídají?

'No change, I can't change,
I can't change, I can't change,
but I'm here in my mold,
I am here in my mold.
But I'm a million different people
from one day to the next...
I can't change my mold,
no,no,no,no,no,no,no'